Žatec

Peter Klepsch, bývalý vězeň sběrného tábora Postoloprty:

Po třech týdnech v květnu 1945 Rusové náhle odešli, bylo to v pátek. Ruští vojáci najednou ze Sázavy zmizeli, celé město bylo plné českých uniforem a po městě už kolovaly zvěsti, že Postoloprtech zmizel všichni. To bylo v sobotu. A v neděli ráno v devět hodin mě sestra vytáhla z postele a řekla: „Jsou tam vojáci, musíš se co nejrychleji dostat na náměstí. Všichni němečtí muži od 12 do 65 let tam musí být pod hrozbou trestu smrti.“ Pochodovali jsme tam ve dvou kolonách.

Hlavní náměstí města bylo v té době rozděleno vodní nádrží, kterou pro protipožární účely vytvořili letečtí strážci. Od počátku tedy existovaly dva sloupy, jeden vlevo a druhý vpravo od sloupu Nejsvětější Trojice. První, co jsem viděl, byla vražda pošťáka jménem Gansl. Přišel Libočanskou brankou, zřejmě pozdě, nebo udělal nějakou poznámku. Byl okamžitě zastřelen a poté ho přejel nějaký mladík na motorce. Nejhorší bylo, že se nešťastníkova střeva zamotala do paprsků kola. Byl to hrůzný pohled a nejhorší na tom bylo, že ten člověk byl obyčejný poštovní úředník, ve skutečnosti byl po celém městě známý jako starý sociální demokrat a vůbec ne nacista. To byl první šok, který jsme zažili, a pak nás – pokud si vzpomínám – odvedli ve dvou kolonách.

 Moje kolona šla na nádraží. Chvíli jsme tam museli čekat, pak jsme šli za nádraží pod koleje, tam byl průlom směrem na Staňkovice, tam byla polní cesta a nahoře, kde je dnes autodrom, to bylo tehdy prázdné a nezastavěné a na kopci jsme museli čekat, až přijde další kolona a naši strážní řekli: „Dejte mi hodinky, už je nebudete potřebovat. „Čekali jsme tedy a pak jsme byli vedeni v řadách po šesti pod dohledem jízdních vojáků do Postoloprt a dorazili jsme tam až odpoledne. Město na mě působilo strašidelným dojmem, bylo úplně prázdné, na ulici nikdo nebyl, a pak nás zavedli do kasáren a na kasárenský dvůr a tam nám řekli: „Posaďte se.“ Všichni jsme se posadili. Museli jsme si sednout a pak jsme se vlastně po zbytek neděle – stále přijížděly kolony, také z vesnic – moc jsme se nehýbali. V noci jsme museli spát na dlažbě kasáren, jak jsme byli, jak jsme přišli; mnozí v nedělních oblecích, protože byla neděle 3. června.

Výňatek z tajné zprávy pražského ministerstva vnitra a obrany z roku 1947: Podle informací došlo k provokačním akcím proti československé armádě z německé strany.  Z tohoto důvodu vydal tehdejší velitel lokality Žatec podplukovník Duřt, nynější velitel jednotky v Mimoni, po dohodě s předsedou okresní správní komise Dr. Petráškem oznámení, podle kterého měli být Němci soustředěni na určitém místě.

Toto soustředění prováděli v Žatci příslušníci 1. československé divize pod velením kapitána Černého a kapitána Jana Zichy, který měl jako zpravodajský důstojník jméno Petrov.  Podle vyšetřování ministerstva národní obrany a ministerstva vnitra, které je zatím třeba považovat za předběžné, se jmenovaný nedopustil žádného z činů, které jsou mu dnes připisovány. Existuje domněnka, že je to proto, že Zicha je jediným funkcionářem, který v oblasti zůstal a který zároveň zastává důležitou funkci předsedy okresního národního výboru.

Archiv bezpečnostních složek Ministerstva vnitra R-KA, f. A2/ 1, kart. 58/ 1765

Co se ještě stalo v Žatci: Jen několik hodin před koncem války projížděl městem evakuační transport z koncentračního tábora Terezín. Zanechal po sobě oběti epidemií a pocit viny. Také skupina slezských batolat byla na konci války v Žatci překvapena a pod pohrůžkou smrti rozdělena Rusy do žateckých rodin. O víkendu 2. a 3. června byl u jižní zdi „Nového hřbitova“ zastřelen neznámý počet lidí. V hromadném hrobě je údajně téměř stovka lidí, včetně vojáků, kteří zemřeli ve vojenské nemocnici. Asi padesát lidí se v těchto dnech rozhodlo pro sebevraždu ze strachu z horšího. Text je převzat ze vzpomínek Petera Klepsche.

Zpráva zemského četnického velitelství Chomutov pro zemské velitelství v Praze o situaci v okrese Žatec z 20. června 1945: V neděli 3. června 1945 provedly oddíly československé armády ve městě čistku. Němečtí muži ve věku 13-65 let byli v doprovodu armády odvezeni do pracovních táborů v Žatci a Postoloprt. Bylo jich přibližně 5 000 mužů.

Dne 13. června nařídilo velení místa ve vyhlášce, aby se všechny německé ženy s dětmi bez ohledu na věk dostavily do 10 hodin dopoledne do bývalých kasáren SS v Žatci. V jejich zavazadlech byly nalezeny cenné předměty jako zlato a šperky, které jim byly za tímto účelem odebrány a předány komisi. V budově Národní banky v Žatci tak bylo předáno několik krabic zlata a cenných šperků. Osoby pak byly rozděleny do pracovních sekcí podle věku a pracovní schopnosti.

Bezpečnostní podmínky se pomalu zlepšují. Poměrně značný počet českých zájemců, živnostníků a zemědělců stále čeká, až se ve městě a na venkově usadí. Zásobování města potravinami je uspokojivě regulováno na základě přídělových lístků. V červnu 1945 propuklo mezi internovanými obyvateli několik případů břišního tyfu. Velitel oddělení.

další stránka: Postoloprty

Zdroj: ABS-Ka, f. A 14, kart. 1, i.j. 6