Kadaň

„Na Trojici, týden po svatodušních svátcích, přijel do Doupova u Kadaně autobus s třiceti českými četníky. Následující den začalo zabíjení… Ředitel střední školy v Doupově Andreas Draht byl zaživa zazděn v uniformě SS. Studijní rada Hotek byl po dobu osmi dnů třikrát denně nelidsky bit a poté napůl živý oběšen. Studijní rada Wenisch byl … zmrzačen a poté zastřelen. Totéž se stalo i Dipl. Ing.  Neudörfl … V protileteckém krytu střední školy se tísnilo asi 400 lidí. Celkem prý toto vražedné komando zabilo v Doupově 284 lidí. Oběti byly pohřbeny v několika hromadných hrobech na sportovním hřišti střední školy.“ (Emil Franzel: Vyhnání – Sudety 1945-1946. Mnichov, Aufstieg-Verlag 1993)

Tato čísla považuje Tomáš Staněk za nepravděpodobná („Poválečné excesy v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování“, číslo 41/ 2005, str. 142, vydal Ústav pro soudobé dějiny AV ČR).

Zpráva německých komunistů v Kadani Ústřednímu výboru Komunistické strany Československa (ÚV KSČ) v květnu 1945 (výňatek): „Situace je vážná, němečtí komunisté, kteří jsou mnohem početnější než čeští soudruzi, vyvíjejí velkou iniciativu ve smyslu mezinárodního hnutí. Čeští soudruzi, kteří zde byli, nedokázali německé soudruhy přesvědčit a žádali, aby byla okamžitě vyslána delegace, která by tuto záležitost s německými soudruhy vyřešila. Mezi Čechy dominují čeští socialisté. Bez podpory německých antifašistů je naše pozice ve městě slabá. Žádá se zásah centra. Němečtí soudruzi vykonávají ve městě bezpečnostní práce a před několika dny nacisté dva soudruhy zastřelili.“

Národní archiv NA, f. 100/ 1, sv. 49, a. j. 374, fol. 8-9.

 Zpráva Státní bezpečnosti Most z 21. srpna 1947 o porevolučních událostech v Kadani (výňatek): „Na tomto místě bylo, pokud se podařilo zjistit, popraveno celkem 72 osob, všechny německé národnosti. Většina z nich byli funkcionáři NSDAP a příslušníci SS, kteří se ukrývali v okolních lesích nebo přímo v bytech Němců a schovávali si zbraně. Jedním z nich byl Čech, který dobrovolně sloužil v SS. Motivem těchto poprav byly potíže českého obyvatelstva dostat správu do svých rukou, protože němečtí obyvatelé se bránili obsazení města všemi druhy zbraní. Z tohoto důvodu bylo nutné tyto popravy provést jako odstrašující prostředek, aby ostatní Němci odevzdali své zbraně a munici, které měli ve větším množství.“

K odstrašení Němců byla popravena květen 1945 německá rodina Guby. Poprava byla vykonána veřejně na náměstí. Dne 26. května 1945 bylo na dvoře okresního soudu v Kadani popraveno deset Němců a 28. května bylo na stejném místě popraveno pět Němců. Popravy byly prováděny za zavřenými dveřmi. Po příchodu československé zahraniční armády převzal velení v Kadani major Svoboda. Pro zachování klidu a pořádku byly nařízeny další exekuce, které byly opět provedeny na nádvoří okresního soudu a za zavřenými dveřmi. Němci byli pro tyto popravy opět vybíráni podle výše uvedených kritérií. Od 31. května do 12. června bylo popraveno 54 Němců. Tyto popravy byly vyhlášeny v němčině a češtině. Byla uvedena jména, data narození a bydliště osob. Oznámení podepsali kapitán Náměstek, který byl velitelem posádky v Kadani a předseda okresní správní komise (OSK) Dr. Antonín Bayer. Později ji major Svoboda sám podepsal. Pohřbem popravených byla pověřena místní správní komise, kterou na místním hřbitově provedl Němec, který byl později odsunut do Německa. ABS-Ka, f. A 2/ 1, vozík. 57, i. j. 1765

Dr. med. Christiane Brücknerová vzpomíná: „Sama jsem byla svědkem v Tocově. Tocov je malá vesnice ležící asi 600 m nad mořem v pohoří Doupov. Měla asi 600 obyvatel. V roce 1945 se tam odehrály velmi zlé události. Byl jsem svědkem toho, jak před našima očima zastřelili dvacet mužů z vesnice. Byli náhodně vybráni, postaveni ke zdi, ke kůlně, biti a mučeni. Sedmnáctiletému chlapci ponořili hlavu pod vodu a zase ji vytáhli a pak přišel rozkaz, aby byli zastřeleni. Muži padli a ostatní vesničané je museli hodit do hromadného hrobu na hřbitově. Střelci na sobě neměli řádnou vojenskou uniformu. Byla poskládána z červeného sukna a částečně také z německých uniforem.

Muži byli mrtví, ale musím upřímně říct, že pro mě osobně bylo mnohem horší to, co se stalo 2. června, kdy jsme se museli seřadit a bylo nám řečeno, že dnes budeme všichni zastřeleni.

Tak jsme tam stáli, já byla o něco vyšší než ostatní a bála jsem se, že mě trefí první. Tak jsem se pořád ohýbala v kolenou, abych byla stejně velký jako ostatní, aby mě nezastřelili jako prvního. Chtěla jsem být zastřelena s ostatními. Chvíli to trvalo, velitel pronesl řeč, dnes budete všichni postříleni, celé Sudety musí zahynout, vidím krev. Krev je můj bratr, nebojím se… a tak to šlo dál. Stáli jsme tam, třásli se a byli plní strachu. Pak řekli, že se musíme seřadit, a já jsem si myslel, že nás vedou k masovému hrobu a že nás tam zastřelí. Pak nás zavedli do posledního domu ve vesnici. Na chodbě ležela zastřelená celá rodina, tři děti a manželé, tedy pět lidí. A tam jsme museli projít kolem, mrtvoly byly osvětlené a nikdy nezapomenu na spoustu děr po kulkách na mrtvých, pravděpodobně po kulometech. Pokud jste se nepodívali, museli jste se otočit a podívat se znovu. Pak nás poslali domů.

Svědectví očitých svědků z 13. srpna 2005 v Georgensgmündu/Středních Frankách (výňatek)

další stránka: Ústí nad Labem