Dr. Beneš vyhlašuje Košický program (Foto ČTK)
První kroky byly učiněny již v exilu. Patřila k nim i smlouva o přátelství se Sovětským svazem, kterou v prosinci 1943 podepsal v Moskvě exprezident Edvard Beneš. Součástí toho bylo i sbližování komunistů se zbývajícími levicovými stranami.
Program nové československé vlády, Národní fronty Čechů a Slováků, který do značné míry vycházel z návrhu moskevského vedení KPČ, byl přijat na prvním zasedání vlády 5. dubna 1945. Komunistický vliv zde byl již jasně patrný. To v důsledku znamenalo: Veškerý průmyslový potenciál měl být znárodněn. Na venkově byla provedena pozemková reforma. Program Národní fronty naznačoval novou orientaci Československa a jeho vazby na Sovětský svaz.
Odhodlání nového režimu vyhnat Němce však ještě nebylo zcela zřejmé. Bylo to záměrně zatajeno z důvodu zahraniční politiky. „Hrůzné zkušenosti, které Češi a Slováci mají s německou a maďarskou menšinou, jež do značné míry tvořily úslužné nástroje zahraniční dobyvačné politiky namířené proti republice a z nichž především českoslovenští Němci se přímo oddali vyhlazovacímu tažení proti českému a slovenskému národu, nutí obnovené Československo k hlubokému a trvalému zásahu.“ (Košický program, čl. VIII.)
Dr. E. Beneš (archiv E. Vacek)
Ale již 30. března 1936 na audienci „Sdružení zahraničního tisku“ na Pražském hradě odpověděl Beneš ostře a prorocky na otázku, zda se sudetští Němci musí obávat, že by mohlo dojít k vyvlastnění v pohraničí na základě nového zákona o obraně státu včetně jeho prováděcích ustanovení: „To by se mohlo stát tam, kde je skutečná nespolehlivost. Proto musí mít zejména menšiny zájem na tom, aby nevypukla válka. Protože v nové válce by si všichni pamatovali, jakou roli hrály menšiny…“ Proto v příští válce a mírových jednáních nepůjde o získání nových území, ale o etnografickou čistku, jaká byla řešena v turecko-řecké válce v Malé Asii – tedy o masové přesídlení obyvatelstva. Řečeno brutálně: „Kdo prohraje, musí vyklidit ztracené území.“
(Záznamy Benešova projevu – soukromá korespondence A 680-36 BA Kučera)
„Jako výraz nekonečné vděčnosti českého a slovenského národa Sovětskému svazu učiní vláda z nejužšího spojenectví s vítěznou slovanskou velmocí na Východě nepostradatelné vodítko zahraniční politiky. Československo-sovětská smlouva o vzájemné pomoci, přátelství a poválečné spolupráci z 12. prosince 1943 bude určovat zahraničněpolitické postavení našeho státu na věčné časy.
Prezident Klement Gottwald, předseda KSČ v Košicích (archiv E. Vacek)
S pomocí Sovětského svazu bude dokončeno osvobození Československé republiky, takže tímto způsobem bude s jeho podporou navždy zaručena její svoboda a bezpečnost a každému národu Československa bude ve všestranné spolupráci se Sovětským svazem zajištěn mírový rozvoj a šťastná budoucnost.“ (Košický program, čl. IV.)
V. Lenin – stát a revoluce
„Vláda bude od počátku uskutečňovat praktickou spolupráci se Sovětským svazem, a to ve všech směrech – vojenském, politickém, hospodářském i kulturním – s přáním realizovat vzájemnou výměnu představitelů a reciproční vztahy se sousední Ukrajinskou sovětskou republikou.“ (Košický program, čl. IV.)
„Na rozdíl od dosavadního vysoce byrokratického správního aparátu, který byl lidu cizí, budou v obcích, okresech a krajích vytvořeny lidem volené národní výbory jako nové orgány státní a veřejné správy.“ (Košický program čl. V)
Toto převzetí správních struktur ze SSSR otevřelo komunistům cestu k moci. Národní výbory byly zamýšleny jako páky, které měly podle zásad demokratického (socialistického) centralismu převzít centrální řízení hospodářství a celé společnosti až na místní úroveň. Zejména v oblastech s převahou německého obyvatelstva byla většina národních výborů prakticky od počátku ovládaná komunisty, protože většina nových českých osídlenců s touto stranou sympatizovala nebo se stala jejími členy.