Chomutov

Ráno 8. května 1945 obsadily Chomutov jednotky 13. sovětské armády, jejich velitelem byl major Nosov. Následujícího dne zde byl ustaven český „národní výbor“, který převzal správu města. V oblasti Chomutova se pohyboval také 1. pluk Revolučních gard pod vedením komunistického velitele Karla Prášila. V červnu se k nim připojili vojáci 1. československé divize z Postoloprt a oddíl Vojenské zpravodajské služby (OBZ), kteří měli za úkol „vyčistit“ i tuto oblast od Němců. Veřejnou vyhláškou bylo všem mužům ve věku 14-65 let nařízeno, aby se pod hrozbou smrti dostavili na na bývalé hřiště DFK Chomutov u parku. Ženy, děti a starci nesmí opouštět byty.  Mohli si s sebou vzít příděly potravin na tři dny (bez masa a tučných výrobků), náhradní prádlo a důležité dokumenty.

9.června 1945 provedl štábní kapitán Karel Prášil soustředění Němců v Chomutově. Nejprve vybral deset Němců, kteří byli údajně podle tetování identifikováni jako příslušníci SS. Vojáci takzvané Prášilské soldatesky je zbili a odvedli na sportovní hřiště, kde je znovu mučili, dokud nezůstali ležet. Jeden z nich byl zabalen do fólie a zapálen. Na rozkaz ruského velitele měl tento shon na gymnastickém hřišti skončit a těla měla být odvezena. Mučení a krutosti však pokračovaly. Zbývající Němci byli poté odvedeni směrem na Reizenheim (pohraniční město v Sasku). Cestou bylo opět zastřeleno 27 lidí. Těla byla pohřbena v areálu sklárny, v bývalém sběrném táboře a v kráteru po bombě nedaleko vojenské střelnice. Zapojilo se do ní asi 140 lidí.

Souhrn tajné zprávy Státní bezpečnosti Československé republiky (StB) ze dne 25. listopadu 1947 (Brüx/Most 1947, č. j. S/ 1-27676-B/ 1014-47).

Z přepisů výpovědí na Státní bezpečnosti vyplývá, že došlo k dalšímu četnému zneužívání Němců, na němž se podíleli příslušníci „Revolučních gard“ a oddělení OBZ z Postoloprt. To vše však byla jen předehra. Odpoledne bylo asi 1500 až 3000 mužů vyvedeno z města směrem ke státní hranici. Čeští svědci potvrdili, že ti, kteří už nemohli chodit, byli zastřeleni zezadu. Těla byla nedbale ponechána u silnice. Rusové jim však nedovolili překročit hranici do Saska, do sovětské okupační zóny. Někteří z nich proto zůstali poblíž hranic, jiní byli odvezeni do pracovního tábora v Záluží.

Günter Karweina o táboře v Záluží píše: „30 nebo 40 nově příchozích bylo rozděleno do jedné z barákových místností, kde byly dvoupatrové prkenné postele. A pak začal otrocký život. Denní rutina je smrtelně jednotvárná: budí se ve čtyři hodiny ráno výstřely. V 5 hodin ráno hodinový pochod do hydrogenačního závodu, nyní nazývaného „Stalinovy závody“. 12 hodin těžké práce v rozbombardovaných továrních halách. Zpáteční pochod v 19:00, příjezd do tábora v 8:00. Dril a práce v táboře do 10 hodin. Spaní od 10 do 16 hodin, pak opět probuzení výstřely… přerušované jen „povzbuzujícími“ ranami gumovými kabely.“

Katalog výstavy „Tehdy v Chomutově“, Regionální muzeum Chomutov 2007

Ostatní Němci byli odvezeni do sběrného tábora ve staré sklárně. Za velitele Sboru národní bezpečnosti (SNB) Františka Průchy zde panovaly neúnosné podmínky. Spolu se štábním kapitánem Kaslem z OBZ nařídil mučení a týrání Němců, dokud nezemřeli na následky zranění. Nejhorší byl desátník Skalický, který lidem ještě zaživa vyřezával do zad hákový kříž a sypal jim do ran pepř a sůl. Vojáci se těmito činy stále chlubili a zvali lidi zvenčí, aby se na ně dívali. Hodně se také střílelo. Podle svědectví Čecha J. Havla byli lidé nejprve týráni a poté, když byli tak těžce zraněni, že již nebylo možné je ošetřit, byli zastřeleni.

JUDr. Herbert Schürer o sklárně  píše: „První nástupy do koncentračního tábora, nazývaného zkráceně KT Chomutov  se uskutečnily 30. května 1945. Tábor byl zřízen ve staré sklárně, tovární budově za městem. Ubytování bylo velmi jednoduché. Spali na cementové podlaze bez přikrývek a dalších vymožeností. Zacházení s nimi bylo nelidské. Hromadný příjezd se uskutečnil 5. a 6. června 1945. Všichni vězni pocházeli z Chomutova nebo jeho bezprostředního okolí a byli to bývalí straničtí funkcionáři nebo vedoucí organizací. V noci z 6. na 7. června 1945 došlo v tomto táboře k masové střelbě. Přesný počet nelze určit, ale odhad je, že šlo pravděpodobně o 67 mužů. Stejnou noc bylo zastřelena skupina bývalých příslušníků SA, kteří byli převeleni z Jirkova do Chomutova. První gardu, zvanou Revoluční garda, tvořili vojáci, které mohu jmenovat. Téměř všichni tito strážní oddíly pocházeli z Kladna. Proslulosti dosáhl Igor, který se stal známým jako zabiják lidí, Watschenmann. Při nástupech, zejména když někdo utekl, se zvlášť upozorňovalo na Igorovo řešení. Igor přišel do Německa jako zahraniční dělník (Polsko nebo Ukrajina) a byl zaměstnán v Málkově na pile Holley.“

Katalog výstavy „Tehdy v Chomutově“, Regionální muzeum Chomutov 2007.

Po poradě na ministerstvu vnitra 9. května 1947 bylo odboru Státní bezpečnosti (StB) uloženo, aby tyto události dále nevyšetřoval, protože spadají pod zákon č. 115/1945 Sb. Tento zákon (zákon o upuštění od potrestání) uvádí: „Čin spáchaný v době od 30. září 1938 do 28. října 1945, jehož účelem bylo přispět k boji za znovunabytí svobody Čechů a Slováků nebo jehož cílem byla spravedlivá odplata za činy spáchané okupanty nebo jejich pomahači, není protiprávní, i když by jinak byl podle platných předpisů trestný.“. Dne 3. července 1947 však byl tento pokyn zrušen; oddělení mělo pokračovat ve vyšetřování a předat viníky státnímu zastupitelství k potrestání. Vyšetřování skutečně pokračovalo, ale spisy byly poté označeny za tajné. Nikdo z obviněných nebyl nikdy postaven před soud.

další stránka: Kadaň