Založení československé exilové armády

a jejich sovětská infiltrace

Po demobilizaci československé armády v roce 1938 emigrovalo mnoho vlastenců do zahraničí, aby bojovali proti německému nacismu a za obnovení Československé republiky. Někteří, včetně českých důstojníků ze západního zahraničního odboje, se zapojili do 1. československého armádního sboru, který byl zformován na území Sovětského svazu v Buzuluku. K nim se připojili uprchlíci z „Protektorátu Čechy a Morava“ a velký počet Čechů z Volyně na Ukrajině, které tam v 19. století usadil ruský car. V Sovětském svazu se dostali do konfliktu se Stalinovým komunistickým režimem a někteří z nich skončili v sovětských pracovních táborech. Nyní jim bylo slíbeno, že se po válce budou moci vrátit do své staré vlasti.

Československý armádní sbor byl pod velením Rudé armády. Politicky ji ovlivňovala KSČ v moskevském exilu a členové strany v armádě a jejich sympatizanti. Bylo vycvičeno a vedeno sovětskými instruktory. To se týkalo zejména průzkumných a zpravodajských důstojníků, kteří měli samostatnou velitelskou strukturu a nebyli přímo podřízeni vedení armády.

V Rudé armádě byl ke každé jednotce až do úrovně praporu přidělen politický komisař (politruk). Měl pravomoc rušit rozkazy velitelů, kteří porušovali zásady KSSS. To sice snížilo efektivitu armády, ale zajistilo její politickou spolehlivost vůči straně.

V československé exilové armádě se této funkce zpočátku ujali styční důstojníci NKVD (Národní komisariát vnitra sovětského ministerstva vnitra = zpravodajská služba), od 7. ledna 1945 pak – na příkaz velitele 1. československého armádního sboru generála Svobody – nově založená vojenská zpravodajská služba OBZ. Vedoucím tohoto oddělení se stal nadporučík Bedřich Reicin a jeho zástupcem nadporučík Karel Vaš. OBZ byla zřízena na přímou žádost generála Mechlise, který stál v čele NKVD na ukrajinském frontě. Tato kontrarozvědka se prokazatelně stala prodlouženou rukou politického vedení SSSR a Komunistické strany Československa.

Činnost OBZ byla nejen nedemokratická, ale také v rozporu s ústavou a platnými zákony. Lze tak soudit z pramenů a výpovědí aktérů, i když po roce 1989 se podařilo nalézt pouze část spisů. Vliv této tajné služby a jejího vedoucího Reicina (od roku 1948 brigádní generál), který měl rozsáhlé pravomoci, přetrvával až do 50. let. Reicin byl popraven na konci roku 1952 během „čistek“ v komunistické straně a OBZ byla rozpuštěna.

(Zdroj: František Hanzlík, Kontrarozvědka v boji o politickou moc 1945-1950, vydal Úřad dokumentace a výzkumu zločinů komunismu).

Londýnská exilová vláda a ministerstvo obrany se svou zpravodajskou službou v čele s plukovníkem Františkem Moravcem zcela ztratily vliv na dění v 1. československém armádním sboru a na osvobozování Československa od nacistického Německa, přestože několik vedoucích důstojníků v Moskvě s ním působilo jako styční důstojníci. Jedním z nich byl generál Heliodor Pika. Generál Pika byl dobře informován o tom, jak se věci v Sovětském svazu a v Sovětské armádě vyvíjejí. Pika také věděl některé věci, které chtěli Sověti po vypuknutí studené války před Američany utajit. Popraven byl v časných ranních hodinách 21. července 1949. Noc před popravou napsal své rodině, že je přesvědčen, že šlo o justiční vraždu z politických důvodů. V roce 1968 byl Pika plně rehabilitován.

Prezident Beneš byl za toto selhání exilové vlády kritizován. Během přijetí předních generálů 25. května 1945 se k tomuto obvinění vyjádřil takto: „Mějte na paměti, že my v zahraničí jsme byli do jisté míry obětí politiky spojenců. Byl to spor mezi Východem a Západem a s námi se nezacházelo dobře. Bylo to vážné dilema. Těžko jsem snášel dohodu mezi Anglií a SSSR, protože nás stavěla před hotovou věc. Po teheránské konferenci jsem zjistil, že Slovensko bylo přiřazeno k ruské sféře a po půl roce k této ruské sféře přiřadili všechny naše země. Byly to politické hry světových velmocí a my jsme dělali vše pro to, abychom byli užiteční našemu národu.“

(Zdroj: Ústřední vojenský archiv, Vojenská kancelář prezidenta republiky č. 946, 1945, str. 2)

další stránka: Učitel Stalin