Liberec

Liberec byl během německé okupace Československa hlavním městem Říšské župy Sudety a později dostal oficiální označení „hlavní město sudetské župy“. Správu území vedl říšský hejtman Konrad Henlein. Hustota funkcionářů NSDAP a Hitlerových věrných zde byla obzvláště vysoká. Bylo zde však také mnoho německých komunistů a sociálních demokratů, tedy antifašistů, kteří byli loajální k československému státu. To vedlo ke specifickým konfliktním situacím a atmosféra při osvobozování Rudou armádou, následujícím Československým armádním sborem a Revolučními gardami byla velmi polarizovaná.

Očitý svědek Emil Breuer hlásil (úryvek): „9. května 1945 ráno vstoupili Rusové do Liberce. Kolem poledne ruská letadla bezdůvodně bombardovala město a útočila leteckými zbraněmi na kolony uprchlíků a dalších kolemjdoucích, kteří se potulovali po ulicích. Ruští vojáci vnikali do domů a rabovali obchody a byty. Češi, kteří mezitím přišli do Liberce, se podíleli na rabování. V noci přijížděli v nákladních autech před osamělé vily, ohrožovali obyvatele střelnými zbraněmi a odváželi, co považovali za cenné. Ve stejné době zahájila své zlověstné aktivity česká RG (Revoluční garda). Na ulici, cestou do práce a z práce, byli Němci zastavováni, okrádáni o hodinky a šperky, biti a zavíráni do sklepů, ale také unášeni. Občas si museli sundat boty a punčochy a chodit do práce bosi. Například jednoho dne koncem května v sedm hodin ráno byli na libereckém náměstí zastaveni všichni kolemjdoucí, vyvedeni z tramvaje, okradeni o boty a punčochy a poté bylo mnoho mužů postaveno ke zdi. Byli tam dva mrtví. Ostatní vděčili za své životy zásahu ruského plukovníka, který tento „český“ postup zastavil…“

Emil Breuer, zpráva z července 1948 (dokument č. 279). In: Dokumente zur Austreibung der Sudetendeutschen. Vydala Pracovní skupina pro ochranu sudetoněmeckých zájmů. Mnichov 1951

Zpráva Státní bezpečnosti (StB) v Liberci z 1. srpna 1947 o „porevolučních událostech“ v roce 1945, činnosti Revolučních gard (RG) pod vedením Pavla Hložka a „policejní jednotky“ Rudolfa Rokoše:

„V době kolem 20. května 1945 přišla do Liberce skupina Revolučních gard z Mladé Boleslavi pod vedením akademického malíře Pavla Hložka. Z původního počtu 25 partyzánů se počet rozrostl na 1300 osob. Hložek byl jmenován nadporučíkem RG a velel jednotce vojenským způsobem. Brzy se ukázalo, že bude nutné zřídit samostatnou jednotku pro domovní prohlídky a policejní opatření, jako je zatýkání. V důsledku toho Hložek založil tzv. policejní jednotku, do jejíhož čela postavil Rudolfa Rokoše a jmenoval ho poručíkem.

Jako charakteristický příklad opatření na veřejnosti lze uvést akci skupiny Revolučních gard druhého dne po jejich příjezdu do Liberce.

Na nejfrekventovanějším říšskoněmeckém tržišti, bývalém Sukiennicovém náměstí, nyní náměstí Klementa Gottwalda, byla provedena čistka a kontrola osob. Zde docházelo k nevyprovokovaným násilnostem vůči Němcům. V několika případech údajně došlo i ke střelbě do Němců na ulici. Vzhledem k časovému odstupu již není možné zjistit podrobnosti těchto akcí. Tento případ, který byl neoprávněný a hrubě provedený, vyvolal v české veřejnosti nepříznivé reakce. Akce RG byla ukončena přímým zásahem místního velitele sovětské armády majora Lykova, který se osobně dostavil a vydal přísný rozkaz proti této akci.“

ABS-Ka, f. A 2/1, vozík. 56, i.j. 1765

Dopis německého komunisty Rudolfa Webera z Liberce generálnímu tajemníkovi KPČ Rudolfu Slánskému o bezpečnostních poměrech ve městě, 1. 6. 1945 (výňatek): „Z ministerstva vnitra byla do Liberce nařízena Revoluční garda pod velením Dr. Rokoše (údajně člena KPČ) za účelem vyčištění oblasti Liberce od fašistických nepřátel státu. Tento oficiální představitel ozbrojené moci nerespektuje zákonné vyhlášky ministerstva vnitra na ochranu bývalých československých občanů, kteří aktivně bojovali na straně českého národa proti hitlerovským okupantům, a proto jsou nyní pod ochranou českého národa. Jeho heslo zní „Všichni Němci ven“. Otevřeně prohlašuje: „Na příkazy ministerstva vnitra kašleme, my sami jsme moc, nikdo nám nemůže nic nařídit, každý velitel jedná z vlastní iniciativy a na vlastní účet.“ Domy jsou prohledávány na vlastní žádost, dochází k rabování, loupežím a znásilňování. Revoluční gardy neztělesňují revoluční řád, ale chováním jednotlivců anarchii, která je tolerována.“

Z: Adrian von Arburg /Tomáš Staněk (eds.), Dokumenty z českých archivů, svazek II. 1.: Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945-1951. Praha 2011.

Vražda v Ehrlichově ulici č. 26 v Liberci. „V noci na 20. června 1945 byla v Ehrlichově ulici č. 26 spáchána neznámými pachateli osminásobná loupežná vražda. Vrazi museli pracovat ve větší skupině. Uškrtili paní Marii Kaiserovou (nar. *1913), Marii Streubelovou (nar. *1914) a její malé dcery Hannelore (nar. *1943), Ingrid (nar. *1939) a Janu (nar. *1940), paní Emilii Meissnerovou (nar. *1872), paní Elisabeth Rotterovou (nar. *1923) a Emilii Rotterovou (nar. *1896), manželku Ing. Rottera, kterou ubili k smrti seknutím do hlavy, elektrickým kabelem. Krátce předtím byl Ing. Rotter unesen z bytu neznámými pachateli. Tehdejší vyšetřování kriminálního oddělení nevedlo k žádným výsledkům ohledně pachatelů. Dnes, s určitým časovým odstupem a novými poznatky, se zdá pravděpodobné důvodné podezření, že tyto vrahy je třeba hledat v řadách revolučních jednotek; zejména v policejním oddělení RG z Liberce, kterému velel Rokoš. Podle svědků byl Ing. Rotter ve skupině 17 Němců, kteří byli při vyšetřování předáni oddílem Rokoš v červnu 1945 bojové skupině „Skuteč“ za účelem likvidace a popraveni u rekreačního domu „Smědava“. Při exhumaci popravených však nebylo možné s jistotou určit totožnost Ing. Rottera. Vzhledem k těmto negativním výsledkům vyšetřování se případem z pohledu zdejšího kriminálního oddělení již nezabýváme.“

Zpráva Státní bezpečnosti (StB) v Liberci z 1. srpna 1947, ABS-Ka, f. A 2/ 1, kar. 56, i. j. 1765

další stránka: Podbořany