Teplice – Šanov

Hraniční přechod Petrovice během divkoého odsunu 1945 (Foto: archiv E. Vacek)

Partyzánská jednotka „Pěst“ spolu s místními bezpečnostními orgány, četnictvem a později s 1. praporem armády (tankovou četou) provedla první „čistky“, tj. přesídlení Němců, v oblasti Teplice v Čechách – Šanov. Koncem května 1945 začala „evakuace“ říšských Němců a počátkem června „odsun“ dlouhodobě usazeného německého obyvatelstva. Teplice se stal důležitým centrem pro příjem a další distribuci transportů směrem na Cínovec (Sasko). Prameny dokládají, že do poloviny srpna bylo z této oblasti „přesídleno“ asi 30 000 Němců. Nejpozději od poloviny června bylo přesídlení pevně v rukou pravidelné armády.

Hlášení československé armády do Prahy z 9. června 1945: „V Teplicích se přesídlování Němců provádí systematicky dům od domu a jsou odváženi nákladními auty na Klínovec, kde jsou podrobeni přísné prohlídce pohraniční stráží. Po této prohlídce jsou posláni přes hranice pěšky. Často se stává, že se přesídlenci obracejí o pomoc na místní ruskou komandaturu, ale většinou bez úspěchu.“

Zpráva čs. armády, 2. oddělení velitelství VO1, in: Adrian von Arburg /Tomáš Staněk (eds.), Dokumenty z českých archivů, II. díl. 1.: Vysídlení Němců a změna českého pohraničí 1945-1951. Praha 2011.

Protokol StB z roku 1947 o údálostech ve Velvětech (Foto: archiv E. Vacek)

Tajné hlášení Státní bezpečnosti (StB), pobočka Teplice-Šanov z 24. července 1947 Ministerstvu vnitra v Praze o poválečných událostech v pohraničí: „Na základě výnosu k provedení šetření sděluji, že počátkem června 1945 byl na rozkaz posádky Teplice-Šanov vyslán oddíl vojáků do muniční továrny Velvěty. Připojilo se k nim asi dvacet partyzánů. Jejich úkolem bylo střežit muniční sklad, který se tam nacházel. Velitelem byl jistý poručík Černý, který pocházel z Hnidous u Slaného. Poručík Černý se vydal se skupinou pravděpodobně šesti vojáků do okolních vesnic a zatýkal esesáky a národní socialisty, které předával buď do Teplic, nebo do Vevlvět, kde však všechny jejich stopy mizí.

Dosud bylo důvěrnými cestami a zcela nenápadně zjištěno, že poručík Černý zlikvidoval asi 80 Němců, kteří byli většinou pohřbeni přímo v muniční továrně ve Velvetu. Poručík Černý si počínal nesmírně hrubě a diktátorsky a všechny popravy prováděl nebo nařizoval. Nutno podotknout, že poručík Černý byl v tomto období málokdy střízlivý a ve svém jednání a chování nesnesl sebemenší odpor. (Jako svědci těchto činů jsou jmenovitě uvedeni bývalý lidový správce a jeho milenka). Dne 12. července 1945 se major Sak v doprovodu několika důstojníků vydal na příkaz MNO (ministerstva obrany) do Velvet, aby ho zatkl. Při této příležitosti se poručík Černý zastřelil.“

Archiv bezpečnostních složek Ministerstva vnitra ČR ABS-Ka, f. A 2/ 1, kart 57, i. j. 1765

Současný svědek Eduard Sties vzpomíná: „Z návsi se k nám blížila skupina lidí, kterou řídili tři muži s biči a bičíky. Kolem této skupiny jsme mohli projet bez problémů. Jeli jsme (na kolech) co nejrychleji do Velvetu podél řeky Bylinky a kolem muniční továrny Velvěty. Asi dvacet metrů od mostu přes řeku Bylinku jsme viděli, jak se někdo snaží vylézt na násep k silnici. Přišli jsme blíž a viděli, že je to muž celý od krve, s oteklým a pohmožděným obličejem. Sesedli jsme z kol a vytáhli muže na silnici. Tam jsme mu museli pomoci na nohy. Sám už to nedokázal. Když jsme se ho zeptali, co se mu stalo, řekl nám, že je sedlák ze Sezemic. Poručík Černý a jeho muži ho vyzvedli a odvezli do muniční továrny ve Velvetech. Tam byl nelidsky bit a mučen. Podařilo se mu však uprchnout. Chtěl se vrátit domů do Sezemic. Nabídli jsme mu, že ho vezmeme domů. Řekl nám, abychom šli dál, protože poručík Černý by nás zabil, kdyby nás s ním viděl.“

Zpráva Eduarda Stiese v Heimatbrief Teplitz-Schönau 2002 (úryvek)

Očitý svědek uvádí: „Já, níže podepsaná Julia Käthe Tseng, rozená Patsch, narozená 19. dubna 1897 v Teplicích, bydlištěm v Teplice-Šanov, Hamburská ulice 459/ 19, čínská občanka z manželství se svým zesnulým manželem panem Tseng Dean Yi, prohlašuji namísto přísahy následující: Dne 9. června 1945 ve tři hodiny odpoledne jsem byla zatčen členem Národního výboru a dvěma českými partyzány a bylo mi vyhrožováno, že budu zastřelen za špionáž. Jeden z vojáků, údajně desátník, mi prohledal kabelku, vzal mi z ní všechny šperky a peníze a také mi vzal z ruky dva snubní prsteny a z krku náušnice a malý řetízek s křížkem. Muž z Národního výboru prohledal celý byt. Výše zmíněný desátník byl pak asi po 14 dnech majitelem hotelu „Rathaus“ na náměstí. Poté mě odvezli autem do hotelu „Sachsen“ na nádražní ulici. Tam mě zavřeli do místnosti a asi po 3-4 hodinách mě voják odvedl do policejní věznice na náměstí. Paní Franková tam již byla se svou dcerou Lisbet z Teplic a mladou dívkou. Museli jsme dlouho stát naprosto nehybně s rukama zdviženýma a s obličejem opřeným o zeď. Při každém sebemenším pohybu jsme byli bičováni jezdeckým bičíkem. Zbil nás voják, který později převzal spediční firmu Schuster a Nettel. Na vězeňském dvoře nás zbili, pak jsme museli jít do prvního patra, kde nás vojáci znovu zbili…“

Käthe Tseng, zpráva ze dne 25. 9. 1949, dokument č. 322 (výtah). In: Dokumente zur Austreibung der Sudetendeutschen. Vydala Pracovní skupina pro ochranu sudetoněmeckých zájmů. Mnichov 1951

Brigádní generál František Slunečko (Foto: archiv E. Vacek)

Rozkaz k „odsunu německého obyvatelstva za hranice“ od velitele 1. armádního sboru pro velení 1. a 12. divize v Praze z 19. června 1945 brigádního generála Františka Slunečka (výňatek): „Velitel 2. armádního sboru provede odsun německého obyvatelstva za hranice“. Jednotky provádí přesun německého obyvatelstva z oblasti Liberec, podle dohody s železničním velitelstvím v Hradci Králové, do oblasti Teplice – Šanov, odkud bude směřovat dále směrem na Chemnitz do Saska. Velitel 2. sboru zajišťuje doprovod transportních vlaků a předání přepravovaných osob sovětským jednotkám na hranicích. Přesun z oblasti Děčín a z oblasti Teplice Šanov se provádí na základě mého tajného rozkazu č. 34/ 1. 9. 1945. V tomto rozkaze ministerstvo obrany zdůrazňuje, že přesídlování má být prováděno organizovaně za účasti zemských, okresních a místních národních výborů tak, aby byl zajištěn majetek a živý inventář a mohl být předán československému obyvatelstvu spořádaným způsobem…“.

(Ústřední vojenský archiv VÚA-VHA, f. VO1, kart. 48/1)

další stránka: Liberec