Vstup německého vojska do Žatce 9. října 1938 (Německý spolkový archiv)
Připojení, tak zvaný anšlus Rakouska k Německé říši v březnu 1938 znamenal zlom i pro Sudety. Koncem dubna se Sudetoněmecká strana (SdP) otevřeně přihlásila k národnímu socialismu a zaujala jasné stanovisko k „židovské otázce“, když do svých stanov zařadila „árijský paragraf“. Od té doby se politika SdP zjevně orientovala na Třetí říši. Strana sladila své struktury s příslušnými organizacemi NSDAP. SdP se rychle rozrůstala, až nakonec v červenci 1938 čítala více než 1,3 milionu členů. Jen málokdo se mohl ubránit dojmu, že jde o pohyb, který lze jen stěží zastavit.
Od března 1938 docházelo k pravidelným útokům na Židy, Čechy a sudetoněmecké demokraty. Členové SdP přitom často hráli vedoucí úlohu. Na některých místech vyzývali Židy, aby prodali svůj majetek a uprchli, přičemž jasně odkazovali na excesy v Rakousku. Jednalo se o sudetoněmeckou variantu „boje o ulice“. Mírové řešení konfliktů už nebylo pro Henleina a jeho stranu na pořadu dne.
pochod sudetoněmeckého Freikorpsu v teplickém Šanově (soukromý archiv E. Vacek)
V září 1938 sudetská krize nakonec vyvrcholila nátlakem na Židy. Následné demonstrace a nepokoje měly charakter kampaně. Útoky byly nyní na denním pořádku. Mnoho Židů bylo v září 1938 nuceno uprchnout do vnitřních Čech, což svědčí o tom, že židovské obyvatelstvo v Sudetech se již v té době cítilo do značné míry izolované a bezbranné. Mnozí sudetští Němci ochotně a lhostejně přijímali pronásledování svých židovských sousedů ze „skupinových egoistických pohnutek“. Z původních asi 24 500 Židů v oblasti pozdější „říšské župy Sudety“ jich tisíce do konce září uprchly. První města se již nepokrytě prohlašovala za „svobodná od Židů“.
Mnichovská dohoda rozhodla o osudu obyvatel Sudet. Do sudetských oblastí se spolu s wehrmachtem přesunuli oddíly bezpečnostní služby SS. S pomocí SdP s sebou nosili seznamy odpůrců, na jejichž základě bylo zatčeno mnoho lidí. Již po několika dnech se teror rozšířil i na Židy.
Pogrom měl za následek další vlnu útěků a vyhánění. V některých případech museli Židé pod nátlakem podepsat prohlášení o dobrovolném odchodu během několika dní. Úspěch jejich tlaku na Židy vidělo gestapo, strana i úřady ve skromných číslech sčítání lidu Velkoněmecké říše ze 17. května 1939: V té době bylo již v Říšské župě Sudety registrováno jen asi 2400 Židů, tedy asi desetina jejich původního počtu. Jen málokterá jiná oblast Říše se do konce roku 1938 stala „Judenrein“ (čistá od Židů) v podobném rozsahu jako sudetská župa. Na konci roku 1938 tak byli Židé v Sudetech téměř úplně zbaveni občanských práv. V roce 1935 žilo v Žatci ještě 981 Židů, v květnu 1939 už jen 91 (rasoví Židé).
O rozdělení 4 000 až 5 000 židovských podniků se rychle rozhořela soutěž. „Židovská politika“ umožnila mnohým kariérní postup. Člověk nemusel být antisemita, aby se podílel na ekonomické perzekuci. Získání židovského podniku a rasistická politika nacistického režimu spolu tedy přímo souvisely.
Vrátíme-li se na tomto místě k ústřední otázce odpovědných osob, je třeba konstatovat, že příprava a realizace deportací Židů a politických odpůrců nacionálních socialistů by se bez širokého okruhu kompliců stěží uskutečnila i v Sudetech. Realizace zločinů by se nikdy neobešla bez spolupráce regionálních kompliců, jako tomu bylo všude v německém prostoru.
Transport Židu v Plzni 1942, mezi nimi i žatečtí Židé kteří byli vyhnáni 1938 do protektorátu Čech a Moravy (Státní památník Tere
Teprve po zavedení „židovské hvězdy“ obyvatelstvo opět výrazně reagovalo na „židovskou politiku“ režimu. Říkalo se: „Chtěli jsme svá práva, teď nám to slouží“. Masy však zůstaly v široké šedé zóně lhostejnosti. Chování nežidovského obyvatelstva v Sudetech se tak v podstatě téměř nelišilo od chování obyvatelstva v jiných částech Říše. Jejich kriminální charakter by se dal jen stěží přehlédnout. Bohužel tomu tak bylo téměř v celých severních Čechách.
Literatura: Jörg Osterloh, Národněsocialistická perzekuce Židů v Říšské župě Sudety 1938-1945, Verlag Oldenburg München 2006.
další stránka: Německá okupace Československa